Zvuková vlna
Zvuk je mechanické vlnění, které se šíří prostředím přenosem energie mezi částicemi látky. Na rozdíl od elektromagnetického záření se zvuk nemůže šířit ve vakuu – k propagaci vždy potřebuje materiální prostředí, například vzduch, vodu nebo biologické tkáně.
Z fyzikálního hlediska se jedná o podélnou vlnu. Částice prostředí se při jejím šíření nepohybují ve směru šíření vlny, ale pouze kmitají kolem své rovnovážné polohy. Toto kmitání vytváří střídající se oblasti komprese (zvýšený tlak a hustota částic) a rarefakce (snížený tlak a hustota částic), které se postupně šíří prostředím.

Zvukovou vlnu lze popsat několika základními parametry. Mezi nejdůležitější patří frekvence, která udává počet kmitů za sekundu, a vlnová délka, tedy vzdálenost mezi dvěma sousedními body stejné fáze vlnění (například mezi dvěma maximy komprese). Tyto parametry jsou vzájemně propojeny – při konstantní rychlosti šíření vyšší frekvence odpovídá kratší vlnové délce.
V ultrazvukovém zobrazování mají vlastnosti zvukové vlny zásadní význam, protože určují způsob, jakým se ultrazvuk šíří biologickými tkáněmi a jak interaguje s jejich rozhraními.
V ultrazvukovém zobrazování mají vlastnosti zvukové vlny zásadní význam, protože určují způsob, jakým se ultrazvuk šíří biologickými tkáněmi a jak interaguje s jejich rozhraními.