Zvuková vlna

Zvuk je mechanické vlnění, které se šíří prostředím přenosem energie mezi částicemi látky. Na rozdíl od elektromagnetického záření se zvuk nemůže šířit ve vakuu – k propagaci vždy potřebuje materiální prostředí, například vzduch, vodu nebo biologické tkáně.

Z fyzikálního hlediska se jedná o podélnou vlnu. Částice prostředí se při jejím šíření nepohybují ve směru šíření vlny, ale pouze kmitají kolem své rovnovážné polohy. Toto kmitání vytváří střídající se oblasti komprese (zvýšený tlak a hustota částic) a rarefakce (snížený tlak a hustota částic), které se postupně šíří prostředím.

Schéma podélné zvukové vlny
Obrázek 2: Podélná zvuková vlna – komprese a rarefakce.
Zvukovou vlnu lze popsat několika základními parametry. Mezi nejdůležitější patří frekvence, která udává počet kmitů za sekundu, a vlnová délka, tedy vzdálenost mezi dvěma sousedními body stejné fáze vlnění (například mezi dvěma maximy komprese). Tyto parametry jsou vzájemně propojeny – při konstantní rychlosti šíření vyšší frekvence odpovídá kratší vlnové délce.

V ultrazvukovém zobrazování mají vlastnosti zvukové vlny zásadní význam, protože určují způsob, jakým se ultrazvuk šíří biologickými tkáněmi a jak interaguje s jejich rozhraními.

Pokračujte v učení v aplikaci