Ultrazvuk

Zvuk je mechanické vlnění, které se šíří prostředím (například vzduchem, vodou nebo biologickými tkáněmi). Vzniká kmitáním částic prostředí a šíří se jako podélná vlna tvořená střídáním oblastí komprese a rarefakce.

Předpona ultra- znamená „za“ nebo „nad“. V tomto případě označuje frekvence vyšší než je horní hranice slyšitelnosti lidského ucha. Člověk je schopen vnímat zvuk přibližně v rozsahu 20 Hz až 20 kHz. Vlnění s vyšší frekvencí se označuje jako ultrazvuk.

V medicínském zobrazování se používají výrazně vyšší frekvence, typicky přibližně 2–25 MHz. Tyto frekvence jsou několikanásobně vyšší než frekvence slyšitelného zvuku, a proto je lidské ucho nedokáže zachytit.

Ultrazvuk
Obrázek 1: Ultrazvuk v lékařském zobrazování.
Důležitou vlastností ultrazvuku je, že se jedná o mechanické vlnění, nikoli elektromagnetické záření. Ke svému šíření proto vždy potřebuje materiální prostředí. V biologických tkáních se ultrazvuk šíří relativně dobře, zatímco ve vzduchu velmi špatně. Z tohoto důvodu se při ultrazvukovém vyšetření používá kontaktní gel, který eliminuje vzduchovou vrstvu mezi sondou a kůží a umožňuje efektivní přenos ultrazvukových vln do tkání.

Pokračujte v učení v aplikaci